close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2008

Bez tebe to zkouším-Ewa Farná

18. února 2008 v 16:49 | Ivett |  Ewa Farna-texty

Bez tebe to zkouším

Možná můžu s tebou být
Možná už víš jak mě necháš jít
Dál se skrývám než mě zapálíš
Tobě se bráním co mě čeká víš
Refrén:
Já bez tebe to zkouším
A v hlavě slova míchám
Když s tebou volně dýchám
Tak proč to znovu zkouším
Sama být
Někdy můžu se s tebou bát
I když říkáš jak máš mě rád
Možná se spálím ty mě zachráníš
Stoupáme vzhůru nebo padáme níž
Refrén:
Bez tebe to zkouším
A v hlavě slova míchám
Když s tebou volně dýchám
Tak proč to sama zkouším
Když vím už co mě pálí
Proč to sama zkouším
Když chci s tebou být
Já bez tebe to zkouším
Tak proč to znovu zkouším
Sama být

Kočka na rozpálené střeše-Ewa farná

18. února 2008 v 16:48 | Ivett |  Ewa Farna-texty

Kočka na rozpálený střeše

Tak pojď dnes se mnou bloudit po střechách.
Až se tma s nocí sejde, o nic víc přece nejde.
Osm ztrát se vleče v zádech každičké z nás.
Pohled můj, ten děsí i strach.
A kdo mě zná, ten chodí po špičkách.
A kdo přede jako já, ví, devátá už na věži odbíjí. Tak pojď!
R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!
Obdiv tvůj, ten nosím na tlapkách.
Kdo mě zná, ten chodí po špičkách.
A kdo přede jako já, ví, že hodina koček už odbíjí.
R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!
Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!
Rec: Pohled můj, ten děsí i strach.
A kdo mě zná, ten chodí po špičkách.
A kdo přede jako já, ví, devátá už na věži odbíjí. Víš proč?
R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!
Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!

Měls mě vůbec rád-Ewa Farná

18. února 2008 v 16:47 | Ivett |  Ewa Farna-texty

Měls mě vůbec rád

Zavolá, nebo přijde.
Prostě řekl, jak to vyjde.
Doufám, že si sám.
Svůj klid neovládám.
Zmizela, moje víra.
Na lásku se přece neumírá.
Tak jdu dál, se ptám.
Proč tě nezajímám.
Na strach se nevymlouvám.
Úsměv, ten předem vzdám.
Tak měls mě vůbec rád.
To nedovolím, vím že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát
a jen se hloupě ptát.
[jeé]
Tak měls mě vůbec rád,
aspoň trochu rád.
Zavolá, nebo přijde.
Prostě řekl, snad mi to tak vyjde.
Doufám, že si sám.
Svůj klid neovládám.
Na strach se nevymlouvám.
Úsměv, ten předem vzdám.
Tak měls mě vůbec rád.
To nedovolím, vím že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát
a jen se hloupě ptát.
[jeé]
Tak měls mě vůbec rád.
To nedovolím, vím že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát,
a jen se hloupě ptát.
Měls mě vůbec rád,
prostě rád,
někdy rád..
Zavolá, nebo přijde.
Šok!
Tak měls mě vůbec rád.
To nedovolím, vím že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát
a jen se hloupě ptát.
[jeé]
Tak měls mě vůbec rád.
To nedovolím, vím že můžu řvát.
Nebudu v koutě stát
a jen se hloupě ptát.
Měls mě vůbec rád!

Zapadlej krám-Ewa Farná

18. února 2008 v 16:46 | Ivett |  Ewa Farna-texty

Zapadlej krám

Snad možná zítra,
já nebudu stejná,
už nechci být dál obyčejná.
Jsou večery delší,
já dospělejší,
než ostatním může se zdát.
Jsem kapkou v moři,
co hráze boří,
a devátou vlnou se tváří.
Ref:
Proč jak zapadlej krám,
cítit se mám,
když svítá,
dnes už neotvírám,
beruška si lítá.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.
Nejsem protiklad,
co řešíš rád,
padne noc, chci ve výškách se líbat.
Den líně snídá,
čas dál si běží,
já dnešnímu ránu nevěřím,
že pro pár kouzel,
svět neprobouzel,
a tak v děšti mám sama stát.
Ref:
Proč jak zapadlej krám,
cítit se mám,
když svítá,
dnes už neotvírám,
beruška si lítá.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.
Nejsem protiklad,
co řešíš rád,
padne noc, chci ve výškách se líbat.
Stejný stín,
stejný stín,
stejný smích já v sobě mám.
Nejsi tím,
kdo mámin klín,
v téhle době nehledá.
Už možná zítra,
já nebudu stejná,
snad možná zítra,
neobyčejná chci se stát.
Ref:
Proč jak zapadlej krám,
cítit se mám….(několikrát-ozvěna)
dnes už neotvírám….(několikrát - ozvěna)
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.
Nejsem protiklad,
co řešíš rád,
padne noc, chci ve výškách se líbat.
Když svítá,
právě nespočítám, beruška si lítá.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.
Nejsem protiklad,
co řešíš rád,
padne noc, chci ve výškách se líbat.

Afrika

18. února 2008 v 16:25 | Ivett |  referáty-zeměpis
1. Poloha

Africký světadíl se rozkládá na západní i východní polokouli po obou stranách rovníku. Na jižní polokouli se nalézá plná třetina afrického kontinentu. Afrika je se svou rozlohou - 30 319 000 km2 po Asii druhým největším kontinentem, jemuž náleží více než pětina pevniny.
Nejsevernějším bodem je Bílý mys (Tunisko) 35°21' severní šířky, nejjižnějším bodem je Střelkový mys (JAR) 34°52' jižní šířky, nejzápadnějším bodem je Zelený mys 17°38' západní délky a nejvýchodnějším bodem je mys Rás Hafun 51°23' východní délky.


2. Členitost povrchu

Afrika má ze všech světadílů nejmenší členitost pobřeží. Významným zálivem je jen otevřený Guinejský záliv na západním pobřeží, nejvýznamnější zálivy na severním pobřeží jsou Velká Syrta a Malá Syrta ve Středozemním moři.
V Indickém oceánu leží největší ostrov Madagaskar s rozlohou 586 tis.km. V Mosambickém průlivu se nachází souostroví Komory (s dosud aktivní sopečnou činností) a východně od Madagaskaru leží skupina sopečných ostrovů Maskarény. V Atlantickém oceánu leží největší a světově známé Kanárské ostrovy (s činnými sopkami) a Kapverdské ostrovy.
Tektonickými pohyby (v třetihorách) vznikly ve východní Africe příkopové propadliny, které v dnešní době z větší části vyplňují jezera, a sopečné kužele. Největší horou Afriky je vyhaslá sopka Kilimandžáro ( 5895 m ). Ve východní části se rozkládají i rozsáhlé lávové plošiny, z nichž největší je Etiopská vysočina. V centrální Africe je rozlehlá Konžská pánev, v jižní Africe spadají příkře do Indického oceánu Dračí hory. Dalším významným geografický pojmem, který charakterizuje povrch Afriky, je poušť. Ve středu Afriky můžeme nalézt deštné pralesy, které postupně směrem k jihu nebo severu přecházejí v savany, stepi, polopouště až v pouště - na severu Afriky se rozkládá největší poušť světa Sahara (s rozlohou 8 mil.km), na jihu např. polopouštní plošina Kalahari a poušť Namib. Savany, stepi, polopouště a pouště jsou pro Afriku typické, zabírají více jak 2/3 celého kontinentu a dále se šíří. Jižní okraj Sahary lemuje Sahel (z arabštiny, znamená okraj, břeh, až 400 km široký), pás polopouští a poušťnatějících savan.


Největší ostrovy

Název Rozloha v km2
Madagaskar 586588
Sokotra 3579
Reunion 2510
Bioko 2017
Nejvyšší hory

Název Výška v m
Kilimanjaro 5895
Kirinyaga 5199
Ngaliema 5149
Ras Dashen 5109


3. Klimatické poměry

Při své poloze při rovníku a obou obratnících je Afrika nejteplejším světadílem. Základní klimatické rozdíly jsou podmíněny změnami v poměrech tlaku vzduchu nad pevninou a sousedními oceány. Menší vliv mají i horopisné poměry a cirkulace mořských proudů.
Rozlišují se tu dvě základní klimatická pásma, která se dále člení:

Rovníkové tropy
- Konžská pánev a pobřeží kolem Guinejského zálivu
- tropická zóna s vlhkým a horkým podnebím po celý rok
- tropické dešťové pralesy, těžba vzácných dřevin
- vliv monzunů

Střídavě vlhké tropy
- horká a vlhká léta, nestejně dlouhá a výrazná období sucha v zimní polovině roku
- rozkládá se po obou stranách rovníkového pásma (přibližně k 15° SŠ a
18° JŠ)
- rozdíly v období sucha a dešťů

Suché tropy
- extrémně suché a horké podnebí s nedostatečnými srážkami a nejteplejšími místy kontinentu
- území Sahary, pouště Kalahari a Namibie

Subtropické podnebí
- malé území na severu a jihu Afriky
- suchá a teplá léta s občasnými vpády horkého saharského vzduchu a vydatnějšími srážkami v zimním období


4. Vodstvo

Většina afrických řek je charakteristická nepravidelnými odtokovými poměry i tvary říční sítě. Vodní režim ovlivňují zejména rozdíly mezi srážkovými úhrny tropických vlhkých oblastí a suchými pouštěmi. Nejrozsáhlejší bezodtoké oblasti, které celkově zabírají skoro třetinu kontinentu, leží v prostoru Sahary, Čadské a Kalaharské pánve. Více než třetina Afriky odevzdává své vody Atlantskému oceánu.
Kongo, druhá na vodu nejbohatší řeka světa, je dlouhá 4 835 km a odvodňuje
3 822 tis. km2 Konžské pánve s okolím, včetně hlubokého jezera Tanganika (32 880 km2) a Kivu. Jeho nejsilnějšími přítoky jsou Ubangi-Uele zprava a Kasai zleva.
Niger na svém rozsáhlém povodí (2 092 tis. km2) a 3 160 km dlouhém toku sbírá vody mnohem méně, poněvadž jeho střední tok zasahuje hluboko do suché saharské oblasti. Jeho nejvýznamnější přítok Benue je 1 450 km dlouhý. Senega, Oranje, Volata a další řeky atlantského úmoří jsou už mnohem slabší. Veletokem pobřeží Indického oceánu je především mocná Zambezi s proslulými Viktoriinými vodopády a mohutnými vodními díly.
Nil je jediný africký veletok, který odevzdává své vody Středozemnímu moři. Má rozsáhlé povodí 2 880 tis. km2, avšak od ústí Modrého Nilu a Atbary z Etiopské vysočiny jeho vod ubývá. Úbytek působí nedostatek přítoků a velký výpar v pouštích na jeho dolním a středním toku, kde jeho hladina silně kolísá. Protéká členitým Viktoriiným jezerem
(68 800 km2) a v řadě úseků je splavný.


Největší jezera

Název Plocha v km2 Max. hloubka v metrech Nadm. výška v metrech
Viktoria 68800 125 1134
Tanganjika 32880 1470 773
Nyasa 28480 785 473
Chad 12000 4 340
Nejdelší řeky

Název Délka v km Povodí v km2
Nil/Nilu 6671 2881000
Congo/Zaire 4835 3822000
Niger 4160 2092000
Zambezi 2260 1450000



5. Rostlinstvo a živočišstvo

Tak jak se zvětšuje počet obyvatel afrického kontinentu, ubývá rozloha původních porostů, kde dosud volně žijí mnohé druhy živočichů. Člověk totiž postupně kácí lesy na palivo a půdu mění na pastviny pro domácí zvířectvo. Ovce, hovězí dobytek a kozy spásají veškerou vegetaci, takže se krajina mění na poušť o stále větší rozloze. Tím se stále zhoršují podmínky pro přežití divokých zvířat.
V deštných pralesích roste více druhů rostlin a žije i více druhů živočichů než kdekoliv jinde v Africe. V bažinách pralesa najdeme hrošíka zakrslého, v houštinkách kopytníka okapi pruhovanou. Madril a páv konžský jsou zbarveni tak, aby v prosvítajícím světle pralesa nebyli vidět. Ve spleti nízkých větví a lián se pohybují rodiny goril a šimpanzů. Vysoko v korunách stromů najdeme komby ušaté a opice. Nádhera květů, listů a plosů se mísí s pestrými barvami ptáků.
Velkou část Afriky pokrývají travnaté savany, kde je málo stromů, ale dost jezer a řek s dostatkem vody. Ve velkých stádech se zde pase mnoho druhů antilop. Za potravou táhnou spolu s buvolem africkým a zebrou. Řídce rostoucí trnité stromy jsou domovem komby a kočkodana. Na stromech si také stavějí svá zvláštní uzavřená hnízda snovači. Zemní skrýše si buduje hrabáč kapský, který se živí termity a prase bradavičnaté s velkými kly.
Pouště jsou velmi suché a v některých částech neprší po dlouhé roky a pod žárem slunce ve dne a chladem v noci pukají skály a mění se v písek. Živočichové, kteří zde žijí, jsou dobře přizpůsobeni těmto extrémním podmínkám. Mezi největší původní savce patří Adax, přímorožec arabský a velbloud jednohrbý, který dokáže putovat v karavanách po řadu dní bez vody. Pouštní liška fenek, šakal a zmije útočná se živí pouštními hlodavci tarbíky a zajíci. Tato potrava je jim současně i zdrojem vody. Na okraji pouště žijí v norách veverky, které jsou kořistí ženetky a dravých ptáků.
V řekách a bažinách najdeme hrocha, krokodýla nilského a sladkovodní ryby zvané vrubozubci. Některé sladkovodní ryby pečují o své potomky tak, že je přenáší v tlamičce. V mělké vodě velkých afrických jezer se brodí hejna plameňáků růžových.


6. Obyvatelstvo a sídla

Afrika je společně s Asií pokládána za kolébku lidstva. Uvádí se, že pozůstatkem lidských ras (kromě populací tří velkých ras, tvořící současné lidstvo) jsou např. Negrilové - trpasličí populace Pygmejů (výška do 150 cm), žijících v pralesní oblasti centrální Afriky, a Sámové (Křováci), kteří žijí rozptýleně v polopouštních a pouštních oblastech jižní Afriky.
Geograficky je rasové složení obyvatelstva (a jeho kultura) značně odlišné. V severní části kontinentu převládají Arabové a Barbeři, kteří patří ke středomořské větvi europoidní rasy, na jih od Sahary převládá černošské obyvatelstvo (odtud vznikl název pro toto území Černá Afrika) , které je negroidní větví ekvatoriální rasy.
Nepříznivé přírodní poměry dlouho ztěžovaly pronikání Evropanů z pobřeží do nitra afrického kontinentu. Teprve až roku 1488 obeplul B. Diaz nejjižnější cíp Afriky mys Dobré naděje. První, kdo ve středomořské oblasti zakládali osady, byli Féničané, Řekové a Římané. Arabové pronikali do Afriky po pobřeží Rudého moře a podél Nilu.
Až 19. století bývá spojováno s dobrodružným objevováním vnitrozemského kontinentu. Hlavním důvodem tohoto pronikání byl obchod s otroky a získání nového uzemí, které obsahuje nerostné bohatství. Postupně docházelo ke vzniku koloniálních říší. K rozpadu koloniálních mocností došlo až v 60. a 70. letech 20. století.
I v Africe, zvláště v důsledku nízké vzdělanosti, je problémem překonání tradice mnohadětných rodin. Důsledkem extrémně vysoké porodnosti - zvláště v subsaharské Africe - je současný přirozený přírůstek obyvatelstva 3%. Nekontrolovatelný populační růst komplikuje rozvoj hospodářství a vyhrocuje sociální situaci. Z Afriky pochází polovina všech uprchlíků současného světa. Obrovským problémem je široký výskyt četných chorob (Spavá nemoc, AIDS, Malárie, Úplavice aj.).
Velmi rozdílné přírodní podmínky (a tím i hospodářské možnosti) výrazně ovlivňují rozmístění obyvatelstva. Velmi husté zalidnění je jen v oblastech, kde jsou dobré podmínky pro zemědělství. Nejhustěji osídlené jsou delty a dolní toky řek. V okolí řeky Nil je hustota zalidnění 1000 obyv./km, zatímco v pouštích nebo deštných pralesech je hustota zalidnění pouze 1-2 obyv./km.
Velkým problémem je i migrace negramotných lidí z venkova do měst za vidinou snazšího života. Výsledkem je vysoký růst urbanizace.



7. Přírodní a kulturní bohatství

Největší ostrov
Madagaskar
- 587 041 km2
- délka asi 1600 km, šířka 600 km
- pobřeží málo členité a nížinaté, vnitrozemí vyplňují pohoří a plošiny, nejvyšší vrch Maromokotro (2876 m)
- od Afriky oddělen Mosambickým průlivem
Největší poloostrov
Somálský poloostrov
- 850 000 km2
- stát Somálsko, Etiopie
- severovýchod pevniny, ohraničen ze severu Adenským zálivem z východu Indickým oceánem
Nejnižší bod
Assalská proláklina
- - 173 m pod hladinou oceánu
- tektonická sníženina zčásti vyplněna jezerem Assal
Nejvyšší pohoří, hora a sopka
Nejvyšší pohoří
- Kilimandžáro 5895 m
Nejvyšší hora
- Uhuru (Kibo) 5895 m
Nejvyšší činná sopka
- Meru 4565 m
- poslední výbuch v r. 1910
Nejdelší řeka
Nil - 6671 km
- pramení severovýchodně od jezera Tanganika na území Burundi a ústí do Středozemního moře
Největší jezero
Ukerewe (Viktoriino jezero)
- 69 482 km2
- délka více než 400 km, šířka 50 - 260 km, objem 2700 km3 vody
Nejhlubší jezero
Tanganika
- maximální hloubka 1470 m
- délka více než 660 km, šířka 30 - 80 km, plocha 32 892 km2
Největší světová poušť
Sahara
- 7 820 000 km2
- rozprostírá se na území 11 států
- zabírá ¼ africké pevniny


8. Hospodářství a cestovní ruch

Zemědělství
Jednoduché plantážní zemědělství většiny afrických států (kromě JAR) způsobuje jejich hospodářskou závislost na pohybu cen příslušné komodity na světových trzích, pohyb cen je však ovlivňován také i přírodními podmínkami v produkčních oblastech. Na plantážích se přednostně pěstuje ta plodina, která má v dané oblasti nejlepší předpoklady, nezáleže na vyčerpání půdy. Výjimkou jsou jen farmy, které mají zahraniční kapitál. Obrovským problémem je i trvalý úbytek zemědělské půdy. Hlavní příčinou jsou nevhodné zásahy člověka do krajiny. Lidé přetěžují půdu svými nadměrnými požadavky - chov příliš velkého počtu zvířat na chudých pastvinách (Sahel), extrémní těžba stromů, důsledek žďáření. Některé oblasti Afriky často pustoší roje kobylek (Sarančata).
Pro zemědělství v Africe jsou nejvhodnějšími oblastmi delty a dolní toky řek plus pobřežní oblasti.
Rostlinná výroba má v rámci Afriky rozhodující postavení. Výrobní struktura závisí zvláště na chodu a množství srážek.
V tropickém pásu v oblasti rovníku jsou původním pokryvem deštné pralesy, ve kterých dochází k těžení vzácného dřeva. V řídce osídlených oblastech se pěstuje rýže, batáty, luštěniny, sója, citrusy a banány. Na plantážích se na export pěstují především kakaovník a palma kokosová a olejná. Ve sklizni kakaa zaujímá Afrika vedoucí postavení v celém světě (80% světového objemu). Významnými exportními plodinami jsou i kaučukovník a koření.
Na sever a na jih od rovníkové oblasti je v období sucha produkce možná jen při umělém zavlažování. Např. v oázách se využívá podzemní vody. Pěstuje se zde hlavně rýže, kukuřice, pšenice, luštěniny, sója, datle aj.. Pro export se na plantážích pěstuje především podzemnice olejná a kávovník. Afrika je světovým producentem podzemnice olejné a kávy. Mezi další exportní plodiny patří kakaovník, čajovník, cukrová třtina, bavlník, jutovník a datlovník.
V subtropické oblasti dominují kromě již zmiňovaných plodin i hrozny. Pro export se navíc pěstují fíky a hrozny.
Specifickými exportními produkty pro severní Afriku jsou kůra korkového dubu a esparto.
Živočišná výroba má druhořadé postavení. V Africe je nedostatek obživy pro lidi, natož pro zvířata. Africké savany a stepi jsou ideálními pastvinami. Paradoxně ale nemohou být pro chov dostatečně využívány. Dochází zde ke střetům mezi ochránci divoké přírody a pastevci. Dalším problémem je moucha tse-tse, která je přenašečkou spavé nemoci. Islámské náboženství zakazuje konzum prasat, proto se nechovají. Krávy se chovají pro mléko jenom zřídka. Chovají se zde převážně kozy, ovce a drůbež. V extrémních podmínkách se chovají velbloudi. Při dolních tocích řek a jejich deltách je významný sladkovodní rybolov, lov mořských živočichů má jen místní význam.

Průmysl
Přesto, že má Afrika obrovské zdroje surovin a nadbytek levné pracovní síly, je kromě JAR průmysl rozvinut nedostatečně. Je zaměřen převážně na těžbu surovin, zpracování zemědělských produktů, produkci textilního a kožedělného průmyslu. Příčinou nedostatečného průmyslového rozvoje je především nízká úroveň vzdělanosti obyvatelstva, nedostatečná dopravní síť a hlavně nedostatek kapitálu.
Významnou částí exportu řady afrických států jsou produkty těžebního průmyslu. Nejvíce ropy a zemního plynu produkují Libye, Alžírsko a Nigérie. Světově významnou těžbu měděné rudy mají Zambie, Zair a Zimbabwe (tzv. měděný pás). Uranová ruda, zlato, fosfáty se těží zvláště v Maroku a Tunisu. Obrovské zásoby a významnou těžbu železné rudy mají Libérie a Mauretánie.
Vyspělý zpracovatelský průmysl je v podstatě soustředěn jen v Jihoafrické republice a částečně i v tzv. měděném pásmu v Zairu, Zambii a Zimbabwe.

Eiffelova věž

18. února 2008 v 16:24 | Ivett |  Referáty-dějěpis
Eiffelova věž se stala symbolem města a je nejznámější a nejnavštěvovanější pařížskou památkou. V době svého vzniku, v r. 1889, byla nejvyšší stavbou na světě.

Organizátoři Světové výstavy v roce 1889 chtěli vzpomenout stoleté výročí revoluce mimořádným památníkem. Byly předloženy stovky návrhů, z nichž některé byly spíše komické. Někdo navrhl postavit obrovskou gilotinu na památku obětí revoluce. Jiný návrh byl postavit 220 m vysoký sloup se silnou lampou na vrcholku, jež by osvětlila celou Paříž. A jiný inženýr měl představu mamutí fontány, ze které by za parných dnů tryskala svěží voda na celé město. Nakonec byl vybrán plán ing. Gustava Eiffela navrhující věž z kovových prvků. Celková váha věže činí 7 300 tun a společně s posledními přístavky dosáhla váha asi 10 000 t.

Po rozhodnutí postavit věž došlo k obrovské bouři protestů. Mnoho Pařížanů a literátů požadovalo zrušení stavby, protože měli obavy, že toto monstrum bude působit jako pěst na oko. Nicméně v lednu 1887 začaly práce na základech, jež sahaly do hloubky 14 m. Úhrnem přišla věž na 6 a půl milionu franků.

Nyní vám uvedu několik charakteristických údajů souvisejících s tímto pařížským obrem. Na věž bylo třeba 700 t železa, je konstruována z 15 000 kovových součástí, které drží pohromadě 2,5 miliónů nýtů, přičemž základna má průměr pouze 130 m. Pracovní skupina padesáti inženýrů a kresličů narýsovala 5 300 výkresů konstrukce, jejíž montáž si vyžádala 250 pracovníků. Pokud byste toužili udělat něco pro své zdraví a chtěli byste se obejít bez výtahu, je tu pro vás 1 710 schodů, po kterých se dostanete do třetího patra. Natření věže, které se provádí každých 7 let, vyžaduje 40 000 pracovních hodin a přes 50 tun barvy. Oscilace vrcholu při silném větru je 12 cm. Za obzvláště horkých dnů, když se kov věže roztahuje, může věž vyrůst o 15 cm. Za jasného dne je vidět z vrcholu věže do dálky asi 67 km. Celková výška včetně televizní antény dosahuje 320,75 m a zatížení představuje 4 kg na 1 cm2, tedy tolik, jako člověk sedící na židli. Ročně navštíví Eiffelovku 5 mil. turistů.

Dokončení Eiffelovky v roce 1889 bylo uvítáno 21 salvami z děla. V tomto roce, tedy v r. 1889, zaplatily 2 miliony návštěvníků po 5 francích za osobu, aby mohli vystoupit na vrchol věže. Brzy ale došlo ke sporu, který rozdělil Pařížany na ty, kteří byli pro věž, a na ty, co byli proti. Do akce "300" za odstranění monstra, které Paříž hyzdí, se zapojilo mnoho slavných architektů, spisovatelů a dalších umělců, např. Gounod, Maupassant a Dumas syn. Sílící podpisové akce požadující odstranění věže vedly v roce 1910 k vypracování plánů na její demontáž, nikdo se ale neodvážil věž strhnout. Ironií osudu byla věž zachráněna za 1. světové války, kdy sloužila francouzskému generálnímu štábu jako důležité centrum pro radiotelegrafní spojení. V červnu 1949 byly na vrchol věže připevněny televizní antény, a tak mohla Francie vidět první televizní zprávy.

Věž má tři poschodí a z každého se vám otevírá celkový pohled na Paříž. První poschodí je ve výšce 57 m a nacházejí se v něm obchody se suvenýry, restaurace, kavárna a bufet s rychlým občerstvením, kino uvádějící filmy o historii věže a pošta, který má výsadu prodávat známky s označením "La Tour Eiffel - Paris" (10,30 - 19,30), dále je tam pobočka turistické kanceláře, přepážka na výměnu peněz a místnost rezervovaná pro mimořádné události.
Druhé poschodí je ve výšce 125 m a je odtud nejlepší rozhled. Tady najdete obchody, galerie a přepychovou restauraci Julese Verna, která vám nabízí k výhledu menu za 500 f za 1 osobu.

Třetí patro ve výšce 276 m poskytuje panoramatický výhled na značnou část města. Pro dobrou orientaci jsou tu na zvláštní orientační tabuli ještě vysvětlivky. Najdete tam také kancelář "Salon Tour Eiffel", kterou si Gustav Eiffel postavil pro sebe a kterou užíval až do roku 1923, kdy zemřel ve věku 91 let. Poslední patro Eiffelovky patří meteorologickému pracovišti a letecké navigaci.

V přízemí, blízko západní nohy věže, je možné navštívit strojovnu výtahu. Motory byly instalované v r. 1899. Pod věží se u severního pilíře nachází busta Gustava Eiffela od Bourdella.

Bermundský trojůhelník

18. února 2008 v 16:21 | Ivett |  referáty-zeměpis
Proslulý Bermudský trojúhelník není jediným místem na světě, kde se dějí podivné události. Podobným místem je také oblast Pacifiku nedaleko Japonska, přesněji, mezi Iwo Jimem a Marcus Islandem. Dostala výmluvný název - -- Ďábelské moře. Místní rybáři o tomto místě tvrdí, že je osídleno ďábly a zlými duchy, kteří nemilosrdně ničí jejich lodě.

Mizející lodě
Zmizelo jich tady skutečně hodně. Do černé listiny nezvěstných se například zapsala rybářská loď Eleventh Myoin Maru, která zmizela beze stopy 18. září 1952. Celou záležitostí se zabývala Japonská kancelář námořní bezpečnosti a vědci z Tokijské univerzity. Při důkladném zkoumání široké námořní oblasti a pravděpodobného místa nehody bylo zjištěno, že zde velice často dochází k výbuchům podmořských sopek, což by celou záležitost vysvětlovalo. Na dně oceánu byl objeven zcela nový vulkán, který dostal jméno Myoin-sho. O několik týdnů později byla domněnka potvrzena: ve vzorcích lávy, vyzvednutých ze dna oceánu, objevili vědci mikročástice pocházející ze zmizelého plavidla. Jestliže zbyly z rybářské lodi pouze částečky pozorovatelné pod mikroskopem, dá se předpokládat, že šlo o mimořádně silnou erupci.
Stanovisko k činnosti sopek pod mořskou hladinou v oblasti Bermud se zabývá R. L. Carsten. Ten také na toto téma napsal: ,,V místě vzniku sopky není mořské dno pravděpodobně silnější než 50 mil, je tedy ve vztahu k zemské kůře jenom tenkým povlakem. Jsou v něm hluboké trhliny a štěrbiny vzniklé nerovnoměrným ochlazováním a smršťováním. Podél těchto kritických čar se žhavá láva tlačí vzhůru, nakonec vybuchuje a vylévá se do moře. Podmořská sopečná činnost je však od pozemské odlišná. Na pevnině se roztavená hornina, plyny a další vulkanická hmota dostávají do ovzduší otevřeným kráterem. Na mořském dně si sopka musí poradit s obrovskou váhou vody, která na něm spočívá. Přes jejich obrovský tlak se však vulkanická činnost nezastavuje, sopka se postupně dere vzhůru tlumenými výbuchy spojenými s výronem lávy."
Můžeme si tedy představit, co se v takovém okamžiku děje na hladině moře. V závislosti na síle výbuchu vzniká vlnobití nejen v místě zrodu nové sopky či v místě už známého vulkánu, ale i širokém okolí. Nejznámější případ tohoto druhu byl zaznamenán v předminulém století. V roce 1860 explodoval malý ostrůvek vzniklý sopečnou činností -- Krakatau -- ležící mezi Jávou a Sumatrou. Výbuch tehdy vytvořil třicetimetrovou vlnu, která způsobila smrt desetitisíců lidí. Mohutnost vlny byla zaznamenána při pobřeží Indického oceánu a na Hoornova mysu, který obešla a pronikla do Atlantiku. Dokonce ji bylo možné zaregistrovat i v průlivu La Manche. Ozvěnu exploze slyšeli obyvatelé Filipín, Austrálie a na Madagaskaru, vzdáleném 3000 mil! Mrak sopečného prachu chrlený z útrob Krakatau se vznesl do stratosféry a téměř celý rok způsoboval na zeměkouli vskutku zajímavé západy Slunce. Poslední velký výbuch Krakatau v roce 1883 už nebyl tak mohutný. Přesto bylo do atmosféry vyvrženo 18 km krychlových skalního podkladu a na západní Jávě zahynulo 36 000 lidí. Tedy obrovská, ničivá síla!
Připouští se, že výbuch podmořské sopky Myoin-sho nepatřil k nejsilnějším. Byl však natolik mohutný, aby zničil loď, která se nacházela v její blízkosti.
V Ďábelském moři zmizela také japonská obchodní loď Fith-Kaiyo-Maru. Tento případ má však podivné pozadí. Na moři ani pod jeho hladinou nebyly totiž nalezeny žádné stopy katastrofy, přestože loď, jak se později potvrdilo, přepravovala ve svých prostorách 30 tun oleje, který by na hladině moře musel nezbytně zanechat mastné skvrny, pokud ovšem šlo o katastrofu.

Podobnost čistě náhodná?
Zvláště markantně se Ďábelské moře předvedlo v letech 1950--1954. V té době zmizelo v oblasti deset lodí a více než sto lidí. Vyprovokovalo to další akci japonské vlády, která vyslala vědeckou expedici na lodi Kaio Maru V. Tato výprava skončila naprostým fiaskem. Loď s celou posádkou i vědci beze stopy zmizela.
Oblast Ďábelského moře byla velice podrobně zkoumána pomocí amerických letadel. Bylo potvrzeno, že má v podstatě stejnou rozlohu jako oblast smrtícího Bermudského trojúhelníku. Společné mají ještě to, že v obou oblastech leží magnetický a geografický pól na 80. poledníku, který tvoří západní hranici ,,trojúhelníku", a po protnutí severního pólu procházejí jako 150. poledník Ďábelským mořem.
Americký vědec I. Sanderson tvrdí, že takových nebezpečných míst můžeme ve světových oceánech napočítat nejméně deset. Je zajímavé, tvrdí tento muž, že se vyskytují na stejné geografické šířce jako Bermudy. Na severu od rovníku, právě tak jako na jih od něho, a to ve stejných vzdálenostech.
Aleš Hruška, odborník na paralelní světy, se dokonce domnívá, že tato místa mohou přenášet lodě a letadla do jiného bodu v prostoru a čase. Je údajně možné, že rybářská loď Eleventh Myoin Maru vplula do tohoto bodu a byla ,,odmrštěna" do pravěkých dob, kdy se utvářel svět. Zde se stala rybářská bárka s posádkou obětí vulkanické činnosti naší Země. Podle A. Hrušky se takovýto skok v čase udál před několika lety na letišti v Miami. Dopravní letoun National Airlines -- Boeing 727, sledovaný obsluhou pozemní stanice na obrazovce radiolokátoru, náhle zmizel, aby se na ní objevil teprve po dalších deseti minutách. Když přistál, a to bez problémů, cestující byli vítáni, jako by vstali z mrtvých. Posádka zírala na techniky jako hypnotizovaná, co se vlastně děje. Jeden z techniků totiž křikl na pilota: ,,Člověče! Vždyť vy jste už deset minut byli na onom světě!"
Když si cestující porovnali čas na svých hodinkách s letištními, jejich hodinky byly zpožděny o deset minut.

Asie

18. února 2008 v 16:19 | Ivett |  referáty-zeměpis
Asie
Největší světadíl, východní část pevniny Eurasie; 44,4 milionů km˛ (29,7 % souše Země), 3,51 miliard obyvatel (60,5 % světové populace, 1996), hustota zalidnění 79,1 obyvatel/km˛. Na západě souvisí Asie s Evropou (konvenční hranice), na jihozápadě Suezskou šíjí s Afrikou. Je omývána Severním ledovým, Tichým a Indickým oceánem. Členité pobřeží, velká vertikální členitost; dosahuje největší výšky na Zemi (Mount Everest, 8 848 m) i nejhlubší prolákliny (Mrtvé moře, -400 m). Střední výška povrchu 960 m. Základními jednotkami v geologické stavbě jsou pevninské štíty. Celý kontinent protíná alpsko-himálajská horská soustava. Značnou část zaujímají náhorní plošiny a vysočiny, 40 % bezodtoková pouštní až polopouštní území. Velké zásoby nerostných surovin. Největší a nejvodnější řeky v sibiřské a monzunové oblasti. Mnoho jezer, největší Kaspické moře a Aralské jezero. Zastoupena všechna podnební pásma, převládá podnebí kontinentálního typu.

Titanik

18. února 2008 v 16:18 | Ivett |  Referáty-dějěpis
Již odedávna toužili lidé přeměňovat svět novými objevy,vynálezy,usnadňovat si práci stále novějšími stroji a nebo a nebo prostě zkonstruovat něco,co bude nejdokonalejší nejlepší,největší.
V 60. letech minulého století se začal prudce rozvíjet britský průmysl a sním také stavba lodí a námořní dopravy.Stavba velkých námořních lodí měla za úkol doslova smést konkurenci z moří.Mužem,který stál u zrodu lodi Titanik,byl Kanaďan Wiliem Džems Pirí.Jako patnáctiletý vstoupil do učení u loďařské firmy Harlad - Wolf.Jako dvacetisedmiletý se stal společníkem,podniku za jehož vedení se stala firma největší loděnici na světě.
Stavba této lodi byla zahájena v roce 1909.na vodu byla spuštěna v květnu roku 1911 a její první a zároveň poslední plavba začala 12.dubna 1912.Loď vyplula z Anglie a jejím cílem byl New - York.
Byla to největší loď na světě. -269 metru dlouhá,28metru široká a 8 palub se tyčilo do výše jedenácti patrové budovy.Její plavba až do doby tragické havárie trvala 4 dny 17 hodin.
Po srážce s ledovcem se začala loď potápět a po 2 hodinách a 40 minutách zmizela navždy v mořských hlubinách.Na lodi cestovalo 2227 osob,z kterých se zachránilo pouze 705.

Dále ještě k popisu vybavení lodi.Měla oddělení pro 1.,2., a 3.cestovní třídu.Součástí lodi byly hřiště,plovárna,tělocvična,restaurace, orchestr.Jídelny,luxusní kajuty a společné prostory byly zařízeny podle různých historických období a stylů.
Rozdíl mezi 1. a 3. třídou byl v tom,že 3.třída nezakrývala to,že cestující jsou na lodi,kdežto v 1. třídě byly trubky a jiné prvky zakryty panely nebo tapetami.Snaha vyrobit loď,jako velký dům nebo hotel dosáhla na Titaniku svého vrcholu.
Nyní něco bližšího o posádce a cestujících.Lodi velel kapitán Smit.Začínal ve věku 16 let jako plavčík,později sloužil jako kapitán ve válce.V době,kdy převzal velení na Titaniku,mu bylo 60 let.Postavení kapitána bylo významné.Pokud mu to povinnosti dovolily,věnoval se také během plavby vysoce postaveným cestujícím.Pro ně to byl naopak doklad jejich společenského významu.

Při plavbě Titaniku přes Atlantik měla loď přes 900 členů posádky.Byly to strojníci,topiči,elektrikáři,kotláři,hasiči,stevardi a stevardky,skladníci kuchaři,myči nádobí,číšníci.Cestujícími byly Američané v 1. třídě,Anglosasané ve 2. třídě,Arménci,Italové,Číňané,Holanďané ve 3.třídě.
Při plavbě byl Titaniku několikrát varován a nebezpečí ledovců.Ledovce se každoročně odlamují,nejčastěji ze západního pobřeží Grónska a pohybují se po dlouhé trase,která může trvat několik měsíců až tři roky.Ledovce se vyskytují v různých tvarech a velikostech.Ledovec,který se srazil s Titanikem,měl asi 15 metrů výšku nad hladinu a více než 100metrů výšky pod hladinou a hmotnost kolem 500 000 tun.Prorazil do trupu téměř 100 metrovou trhlinu (podle nových informací nebyl celkový součet všech děr větší jak 1m2 ) a během několika minut dosáhla voda do výše 4 metrů.Titanik byl tímto nárazem vážně poškozen.Začal se pozvolna potápět a po 2 hodinách a 40 minutách s e potopil úplně.

Je těžké v krátkosti uvést všechno,co souviselo s tragédií této lodi.Telegrafická varování,plavba jiných lodí poblíž a jejich možnost pomoci Titaniku,učiněná rozhodnutí kapitána lodi Smita,plavba nejen rychlostí,ale také bezpečně,nedostatek záchranných člunu.Je také těžké vynést rozsudek,spíše stojí za to,abychom se zamysleli nad tím,co všechno muže člověk zvládnout,na co mu stačí síly,aby nedošlo ke smrti lidí.

Leonardo da Vinci

18. února 2008 v 16:16 | Ivett |  Referáty-dějěpis
Základy jeho mimořádné slávy tkví v pozoruhodných všestranností jeho tvořivostí neboť Leonardo byl malířem, sochařem, architektem a inženýrem v jedné osobě. Sounáležitostí "viděním" a "poznáním" Leonardo ve své malířské teorii poukázal na souvislost mezi uměním a vědou.

Leonardo, syn majetného notáře, šel jako patnáctiletý do učení k florentskému umělci Anderovi del Verocchoi. Roku 1472 byl přijat do florentského malířského cechu a do roku 1481 pracoval ve Florencii. Již v raných dílech, která ve Florencii vznikla, se Leonardo projevuje jako precizní pozorovatel a jeho schopnost přírodu nejen zobrazit, nýbrž také zachytit její atmosféru je v dějinách malířství objevná.
Roku 1482 byl Leonardo povolán na milánský dvůr, kde pracoval až do roku 1499.
V letech 1500 - 1507 pobýval Leonardo opět ve Florencii. Pravidelně studoval lidské tělo v márnici nemocnice S. Maria Nuova a jako architekt stavitel opevnění pracoval ve službách Cesara Borgis. Tady také vznikla další Leopardova díla, jako Mona Lisa (-1503 - 1506) a Sv. Anna Samotřetí.
Snažil se pokusně určit součinitel tření, zkoumal ráz pevných těles. Jeho studie z optiky, astronomie a přírodních věd obsahovaly mnoho nových poznatků.
Zemřel na zámku Chatear de Cpouc u Amboise 2. května 1519 ve stáří 67 let (geniální Leonardo da Vinci).

Vigingové

18. února 2008 v 16:14 | Ivett |  Referáty-dějěpis
Vikingové
Vikingové patřili mezi germánské kmeny které se rozšířily skoro po celém světě. Slovo Viking je pravděpodobně odvozeno od vík=záliv, říkali si tak obyvatelé tří severských zemí - dnešního Dánska, Norska a Švédska.V západní Evropě jim spíše přezdívali Normané a ve východní zase Varjagové.
Vikingové byli nejen obávanými a nelítostnými válečníky, ale zároveň zručnými řemeslníky, šikovnými obchodníky a především pravými mistry ve stavbě lodí a v ovládání lodní plachty. Dodnes zůstává záhadou, jak mohla tak malá skupinka lidí ve své době tak výrazně ovlivnit dějiny.
Zabydleli se v Rusku, kde vytvořili první panovnický rod - rod Rurikovců. Po ruských řekách dopluli na východ až do Turecka a arabských končin.Osídlili také část Francie konkrétně poloostrov Normandie odkud roku 1066 podnikli úspěšnou invazi do Británie, osídlili Irsko a jiné ostrovy a poloostrovy. Jejich válečné výpravy děsily Franky, Byzantince, Afričany i jiné země a národnosti žijící především u Středozemního moře.
Po mořských vlnách dosáhli na západě břehů Islandu, Grónska, které nazvali Grenwald "Zelená Země" a amerického kontinentu. Nový svět tak pro sebe objevili již pět set let před Kryštofem Kolumbem. Neshody s místním obyvatelstvem - indiány a také vzdálenost od domova jim zabránily v trvalejším osídlení.
Obchodovat i plenit mohli Vikingové mnohem blíž svých severských domovů, než ve skutečnosti činili. Těžko říct, co určovalo jejich fascinaci pro volání dálek a posedlost dobrodružstvím. Jisté však je, že ve svých kolonizačních a dobyvatelských výpravách pokračovali po více než dvě století. K tomu, aby tak mohli činit, museli být dobře organizovaní a velmi sebevědomí.
Vikingové bojovali účinně a disciplinovaně vzhledem k vzájemným přátelským vztahům mezi členy posádky. Tyto vzájemné rodinné nebo sousedské vazby byly rozhodně výraznější než u většiny jejich protivníků. Značná pohyblivost a moment překvapení jim často při střetu dovolily vyrovnat početní převahu nepřítele. Útočili v klínovité formaci, na jejímž hrotu byli nejlepší bojovníci.
Vikingové byli známí až legendární obratností v ovládání zbraní. Dovedli velmi dobře bojovat oběma rukama, často si předávali zbraň z jedné ruky do druhé, aby nepřítele zmátli. Někteří byli tak silní, že dokázali kopím probodnout štít i s nepřítelem, jiní zase tak bystří, že v letu chytili nepřátelský oštěp a hodili jej zpět. Štíty používali v obraně i v útoku jako zbraň. Nejdříve úderem štítu vyrazili nepříteli zbraň z ruky a pak ho hranou štítu srazili k zemi. Jiným známým vikingským trikem bylo nechat nepřítele zabodnout zbraň do svého štítu, pak jej i se zbraní, kterou pevně držel, srazit k zemi a okrajem štítu ho dorazit ranou do krku. V boji zblízka se snažili nejprve rozpůlit jedinou ranou sekery protivníkův štít a druhou ranou jej zabít. K tomu vyvinuli vhodný typ sekery, jejímž ostřím při ráně vedené dolů štít rozsekli a při pohybu vzhůru jejím bodcem rozpárali hruď nebo krk. Při boji s mečem raději bodali nepřítele do ramen, loktů či kolen než aby sekali. V bitevní vřavě obvykle využívali postavení ve dvojici, vzájemně si kryjíce záda. Sasové zjistili, že jediný způsob, jak útoku Vikingů odolat, je postavit ze štítů zeď, která by je chránila a umožnila jim bojovat. Vikingové čelili této taktice tím, že se snažili štítovou zeď rozbít oštěpy, házenými zdálky, a tím donutit protivníka k boji muže proti muži.
Ačkoliv si Vikingové byli lépe než ostatní vědomi, jak výhodné je zachovávat v bitvě soudržnost, přesto oceňovali osobní statečnost. Kromě "obyčejných" válečníků se mezi nimi vyskytovali i tzv. berserkrové, kteří u protivníků budili oprávněnou hrůzu a děs. Bylo o nich známo, že jakmile začnou útočit, nikdy neustoupí. V boji mezi dvěma oddíly se berserkr náhle oddělil od formace, strhal ze sebe brnění (a někdy i oblečení), začal divoce křepčit a vykřikovat, pak rozbil svůj štít aby bylo jasné, že se nehodlá krýt a chce zabít co nejvíc nepřátel. Po tomto úvodu se divoce vrhl do útoku na nepřítele. Často se mu podařilo prolomit nepřátelskou obranu a dostat se hluboko do nepřátelské formace, než byl sám zabit.
Vikingové byli národem, který žil především pro válku. Bojovníka, který padl v boji, podle severské mytologie odvezly krásné valkýry do Valhaly, kde se jedlo, pilo, hodovalo a cvičilo v boji, dokud nenastane konec světa. Naopak na muže, který zemřel na nemoc či stářím, čekala mrazivá, nevlídná říše bohyně podsvětí Hel. Proto se Vikingové neobávali smrti v boji, naopak boj vyhledávali. I staří, šediví válečníci tedy raději vyráželi do boje či na loupeživé výpravy, aby náhodou nezemřeli doma v posteli.
Vikingské ságy hovoří o spoustě dobyvačných úspěchů. O hlavních zbraních, lehkých, rychlých a přesto pevných lodích, se však téměř nezmiňují. Dokud se poznatky archeologů opíraly jen o psané zdroje, vysvětlení konstrukčních tajů tak úspěšných plavidel nebylo možné. Druhá polovina 19. století však v tomto ohledu znamenala velkou změnu.
Nálezy zbytků lodních trupů na pobřeží nedaleko norského hlavního města totiž znamenaly doslova průlom v poznatcích. Zjistilo se, že lodě Vikingů pro dálkové plavby dosahovaly nejčastěji délky kolem pětadvaceti metrů. Jejich základem se stala veslice, jež však byla svými rozměry mnohem větší a navíc opatřena kýlem a plachtou. Některé součásti lodí byly přitom vynalézavě spojeny tak, aby jim pružnost spojů za bouřlivého či velmi větrného počasí umožnila lépe vzdorovat vlnám. Díky vysoké pohyblivosti plachty se loď mohla pohybovat i velmi ostře proti větru. Manévrovací schopnost těchto lodí ve vlnách byla obrovská, což potvrdily i další nálezy v Dánsku koncem 50. a začátkem 60. let minulého století. Plavidla mohla přistávat i na mělčinách, kde se jejich posádky rychle vyloďovaly či naopak dávaly na ústup, bylo-li to zapotřebí.
Vikingové tuto taktiku využívali například tehdy, když podél celého severo- a západoevropského pobřeží vyrabovávali prakticky bezbranné, avšak velmi bohaté kláštery. Než jejich nešťastní obyvatelé stačili přivolat jakoukoli pomoc a než tato pomoc mohla dorazit na místo a jakkoli zasáhnout, byli již Vikingové i s uloupeným zlatem a stříbrem znovu v bezpečí na moři a vyrovnat se jim právě tam už vůbec nebylo snadné. Fregata dvaašedesáti takovýchto plavidel například brázdila v jednom období vikingské éry od 8. do 11. století našeho letopočtu Středozemní moře a ohrožovala Itálii, jižní Evropu, a dokonce i pobřeží afrického kontinentu. Vikingové vozívali na lodích také koně, aby byli pohyblivější i na souši.
Moři, kormidlu a lodní plachtě nebyli Vikingové oddáni jen za svého života, lodě je totiž následovaly i do míst jejich posledního odpočinku. V řadě případů skutečně až pod zem, kde byly k mrtvým přidávány spolu s řadou dalších osobních cenností, jindy byly hroby alespoň na povrchu vyzdobeny velkými kmeny tak, aby jejich půdorys připomínal obrys vikingské lodi.
Největším uznáním umění starých Vikingů - vyzyvatelů obzoru a vládců lodní plachty - je ovšem skutečnost, že i nynější generace mořeplavců nacházejí stále mnoho prvků, které se od svých pradávných kolegů i dnes mohou učit.
Co se vikinské kultury týče, jejím nejznámějším prvkem je runové písmo zvláštní tím, že se tesalo do kamene. Nepoužívalo se však běžně, mělo spíše jakousi obřadní funkci. Používalo se například k zapsání čarodějných formulí, byly jím popisovány náhrobní kameny, ale jsou známy i runami psané balady skaldů (severští potulní písničkáři). Křesťanství se na sever dostalo až v 11. století, do té doby vyznávali Vikingové svůj vlastní pantheon bohů, z nichž nejdůležitější je bůh Ódin, pán severských bohů, dále záludný polobůh Loki a také mocný Thor, známý svým hromovým kladivem.
O jejich uměleckých sklonech a řemeslné zručnosti vyprávějí bohaté nálezy zlatých, stříbrných a bronzových šperků a kovových a dřevěných předmětů denní potřeby, zdobených k rafinované dokonalosti dovedeným germánským zvířecím ornamentem. O básnickém nadání tehdejších Seveřanů nás dostatečně přesvědčuje poezie skaldů a orální mytologické a hrdinské písně, zapsané později na Islandu.
Vikinskými výpravami Skandinávci nesmírně rozšířili svůj obzor, viděli cizí kulturu i přepych a jejich styk s křesťanskými zeměmi nezůstal bez odezvy v jejich mysli a v duchovním i politickém směřování k historicky pokročilejší civilizaci.


foto :-D

18. února 2008 v 14:45
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

životopis

18. února 2008 v 14:06 | Ivett
*6.10.1986 v Brně
Dcera jazzového a swingového zpěváka Ládi Kerndla.Od 2,5 let cestovala na lodích po celé Evropě se svým otcem,který na těchto lodích působil jako hudebník a zpěvák.
V 7 letech nastoupila na Základní školu v Černé Hoře.
2 roky se učila hrát na flétnu7 roků na klavír
3 roky působila ve sboru Ivy Bittové5 roků závodně stepovala s týmovém stepu v Tap Dance studio Blansko,pod vedením Romana Matala.Je 6 násobná mistryně ČR,MS 4. a 6. místo, ME 1.místo.
5 roků dabovala v Brněnském studiu Drak,kde nadabovala přes 200 seriálů a filmů.
Od 8 let začala veřejně vystupovat se svým otcem a jeho orchestrem Jazz Friends,dále s orchestrem Gustava Broma, později i s orchestrem Felixe Felixe Slováčka a dalšími Big bandy.
Začala natáčet v nahrávacích studiích. S otcem zpívá na jeho 8 CD, za která již obdrželi několik zlatých a platinových desek.Se svým otcem začala vystupovat v televizních pořadech. Byl o ní natočen dokument pro Českou televizi ,,Nehasit ,hořím,, vystupovala po boku Karla Gotta jako host v pořadu ,,Karel Gott swingující, hodně příležitostí dostala od Františka Poláka, který režíroval spoustytelevizních zábavných pořadů .Účastní se pravidelně charitativních akcí pro Kapku Naděje a jiných projektů.V současné době studuje na Gymnáziu v Rájci -Jestřebí s individuálním plánem.
V roce 2000 po skončení natáčení televizního pořadu Doremi dostává nabídku od producenta na spolupráci a vzniká dívčí trio Black Milk.V červnu 2001 začíná natáčet s Terezou Černochovou a Helenou Zetovou Cd ,,Modrej dým,,.V roce 2002 ,získávají Českého Slavíka za objev roku a cenu Akademie,následující rok natáčí druhé Cd ,,Sedmkrát,,.Obě Cd se stávají zlatá a platinová.
Na jaře roku 2005 Tereza odchází z Black Milk a začíná připravovat svoje sólové album Orchidej,které vyšlo 27.března 2006. Na stejnojmenný singl z desky Orchidej byl natočen videoklip, který natáčel kameraman Milan Chadima, jehož práci můžeme vidět ve filmech Narnie nebo Hostel. Klip měl veliký úspěch v televizních hitparádách a na webové stránce You Tube ho vidělo přes 90 000 lidí.
Tereza se také stala na rok tváří světové značky Maybelline New York. Také nafotila kalendář pro firmu Balmain, se kterou spolupracuje.
V současné době vydává Tereza své druhé sólové album pod názvem Have Some Fun. Desku natáčela v Belgii s producentem Stanem Šimorem. Na nové desce se podílí řada světových autorů, mezi kterými se objevil i Gordon Pogoda, který je známí především napsáním titulní melodie ke kultovnímu celosvětově známému seriálu Sex ve městě. Deska Have Some Fun spatří světlo světa 5. listopadu. Z alba jste již měli možnost slyšet cover verzi písně Careless Whisper, kterou Tereza připravila pro své fanoušky, jako takzvanou ochutnávku. Tento singl se stal v dubnu 2007 nultým singlem a byl na něj natočen i videoklip.
Nyní se na rádiích začíná objevovat pilotní singl z desky, píseň Have Some Fun, který už začíná bodovat na prvních příčkách českých hitparád. Klip je momentálně téměř dokončen, takže ho již brzy uvidíte.